Něco málo k úskalí střídavé péče o děti a primární zájem dítěte

Péče o děti je jednou z nejpalčivějších otázek, která provází rozvod rodičů. Střídavá péče se může na první pohled jevit jako ideální spravedlivé řešení, kdy si dítě „stejnou měrou“ užívá obou z rodičů. Nikoliv však v každém případě je takové řešení nejvhodnější. Soudy často řeší otázku vzdálenosti bydlišť obou rodičů, přičemž existují i takové případy, kdy soudy rozhodly o střídavé péči na velkou vzdálenost. Děti potom byly nuceny cestovat každých 14 dní přes celou republiku a střídaly třeba i dvě mateřské či základní školy. V nedávné době však takový případ posuzoval i Ústavní soud ČR a jasně stanovil, že velká vzdálenost mezi bydlišti rodičů obvykle představuje problém a většinu dětí by takové střídání škol za daných podmínek příliš zatěžovalo.

Pokud by byla střídavá péče nařízena i přes nesouhlas rodičů či nesouhlas jednoho z rodičů, může zde nastat velké riziko, téměř až jistota vzniku skutečnosti, kdy střídavá péče nebude fungovat optimálně. Pokud střídavá péče není funkční, doplácí na to následně právě dítě tím, že mu nejsou zajišťovány bezpečné podmínky pro vyjádření vlastní bezprostřednosti, prožívání pocitu jistoty a přijetí bez případných pocitů viny a výčitek vůči rodičům, popřípadě jednomu z nich.

Takové skutečnosti je možné dosáhnout, pokud jsou oba rodiče se střídavou péčí ztotožněni a jsou schopni v zájmu dítěte odhlédnout od vlastního manželského konfliktu. Jejich schopnost spolu komunikovat a dohodnout se na mnoha organizačních věcech je žádoucí a taktéž dlouhodobě velmi významná při realizaci střídavé péče o dítě. Rodiče jsou potom nuceni se spolu průběžně domlouvat na výchově, jakož i na každodenních záležitostech týkajících se jejich dítěte. Pro dítě by měla zároveň platit stejná pravidla ohledně doby strávené u otce, jakož i doby strávené u matky. Nutno však zdůraznit, že k takovému vyzrálému a uvědomělému rodičovskému chování, na kterém by společná péče měla ideálně spočívat, musí rodiče dospět především sami.

Výše zmíněné však stojí na předpokladu, že rodiče spolu dokáží komunikovat a dohodnout se v zájmu dítěte. V opačném případě se z institutu, jež by měl představovat pro dítě výhodu, stává nepříjemná, mnohdy pro jeho citový a osobnostní vývoj až riziková zátěž. Pakliže spolu rodiče vedou neustálý konflikt spojený s hořkostí a neodpuštěním, který jim nejen brání v komunikaci, ale často je i nutí dělat si vzájemné nepříjemnosti, potom se právě dítě často stává nástrojem vyjádření jejich zloby.

Je-li střídavá péče nařízena za podmínek, kdy mezi bývalými manželi přetrvává hluboký konflikt, ztrácí dítě ve svém životě zbytky pocitů jistoty, stability i důvěry. Příkladem může být situace, kdy jeden rodič nestrpí, aby si v „jeho týdnu“ dítě telefonovalo s druhým rodičem, dále také skutečnost, že dítě nemůže svému rodiči vyprávět o tom, co zažilo s druhým rodičem, avšak takové jednání opět dopadá především na dítě, pro které toto představuje nadměrnou zátěž ve formě stresu, napětí, obav i pocitů viny.

Bez ohledu na další okolnosti v každém individuálním případě nelze o některé z forem péče o děti předem tvrdit, zda je dobrá či špatná. Na druhou stranu však střídavá péče nemůže být využívána jako forma „spravedlivého“ podělení se o dítě mezi rodiči. Primární musí být především zájem dítěte, který by měl spočívat v trvalém naplňování životně důležitých potřeb jak psychických, tak i těch sociálních.

---

V případě dotazů se můžete zkusit obrátit na naši bezplatnou právní poradnu. Upozorňujeme ale, že výše uvedený článek není primárně určen pro laickou veřejnost a řešení Vašeho právního případu by mělo být svěřeno do rukou odborníka, jelikož každý právní problém je třeba řešit individuálně s přihlédnutím k jeho okolnostem. Proto důrazně doporučujeme, abyste se obrátili s řešením Vašeho právního problému na advokátní kancelář.