Směnka v rozhodčím řízení - 2.díl Arbitrabilita směnečných sporů

Arbitrabilita směnečných sporů

Definice jednotlivých směnečných sporů a posouzení jejich arbitrability.

   Nejprve je nutné, abych definoval směnečné spory, které mohou vzniknout, a až následně mohu určit jejich případnou arbitrabilitu. V zásadě přichází v úvahu několik typů sporů:

   Nárok na zaplacení směnečného peníze s příslušenstvím dle čl. I § 48 ZSŠ. Tímto nárokem se rozumí zaplacení nominální hodnoty směnky s případnými úroky. Dalšími právy majitele jsou nárok na zaplacení nákladů vynaložených na protestaci a směnečnou notifikaci a nárok na zaplacení odměny, tzv. směnečné provize.[1] Tato odměna představuje finanční náhradu věřiteli za úsilí a čas, který musel vynaložit pro vydobytí směnečného dluhu.[2] Arbitrabilita je u tohoto sporu dána splněním podmínek v § 2 ZRŘ.

   Nárok na zaplacení směnečného peníze s příslušenstvím dle § 49 zákona směnečného a šekového. Zde se jedná o postih v druhém stupni, tzv. rembursní postih. U tohoto postihu je možné nárokovat celou zaplacenou částku, úroky ode dne zaplacení, své útraty, odměnu dle čl. I § 48 odst. 1. I tento spor je arbitrabilní, jelikož splňuje stejné podmínky jako spor dle čl. I § 48 ZSŠ.[3]

   Spor o vydání směnečné listiny se uplatňuje zejména v situacích, kdy zákon nebo smlouva dává právo na vydání této listiny oprávněné osobě. Je nutné zmínit, že předmětem tohoto sporu je sice směnka, ale nejde o směnečné řízení v pravém slova smyslu, protože podstatou řízení je vydání věci. I když se zde nejedná o peněžité plnění, fakticky se tento spor odráží v majetkové sféře účastníků[4], takže se jedná o spor majetkový, který splňuje veškeré další podmínky pro přípustnost projednání v rozhodčím řízení. Jeho arbitrabilita bude dána dle § 2 odst. 4 ZRŘ, jelikož se jedná o právo související.

   Spor o platnost směnky sice nenaplňuje obecné podmínky ZRŘ, protože se nejedná o spor majetkový ani o spor, o kterém by bylo možné uzavřít smír. Je ovšem nutné jej posuzovat dle § 2 odst. 4 ZRŘ, který říká, že „není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související.“ Posouzení platnosti směnky je tedy arbitrabilním sporem, jelikož na něj dopadá § 2 odst. 4 ZRŘ. 

   Spor o vydání směnečného obohacení je sporem, který je sice založený na právu směnečném, svou povahou však jde o nárok samostatný a ze směnky jen odvozený.[5] Nicméně považuji za vhodné jej pod spory směnečné podřadit a dále konstatuji, že se jedná jistě o spor arbitrabilní, protože rovněž splňuje podmínky dle § 2 ZRŘ.

   Směnečné spory jsou tedy objektivně arbitrabilní, protože splňují podmínky zákona o rozhodčím řízení. Další stránka, kterou musíme naplnit, je arbitrabilita subjektivní, kde strany mohou založit rozhodčí smlouvou pravomoc rozhodce nebo rozhodčího soudu. Rozhodčí smlouva představuje „ujednání stran smlouvy, které přesunuje pravomoc k rozhodnutí existujícího nebo v budoucnu vzniklého sporu na rozhodce nebo (stálý rozhodčí soud).“[6] Je pouze v dispozici stran, jak takové ujednání formulují a které spory podřídí rozhodčímu řízení.